Z historie města
V dávných dobách byl tento kraj pokryt hustými lesy. Tímto pralesem byla proklestěna stezka zvaná Ljubětina, později Liběcká. O vzniku naší obce nejsou žádné písemné ani archivní doklady. První písemná zmínka je z roku 1399 a druhá z roku 1502. Bylo to pravděpodobně koncem 14.století, z dob kolonizačních, kdy bylo dovoleno lesy vykácet-vymýtit a zakládat osady. Mýcení se provádělo zcela primitivně. Část lesa byla postupně vyžďářena-vyždířena ohněm a přeměněna na pole, louky a stavební místa. Odtud vznik názvu naší obce.
Ždírec patřil k panství přibyslavskému nebo polensko-přibyslavskému. Původně a prvně byla postavena Panská hospoda a u ní Kovárna, při odbočce tzv. Liběcké cesty, která vedla od Hluboké po pravém břehu řeky Doubravky, kolem rybníků Řeka a Ranského a odtud přes potok Městecký, Oborou, přes brod potoka Ždíreckého, přes dvůr panské hospody a vycházela na silnici Jenikovskou na křižovatku Pikulka, kde stával mýtný domek. Již roku 1399 patřila prý naše obec panu rytíři Epiku z Krucemburku, později pak Mikuláši Střelcovi z Rokyc. Nastalo střídání majitelů Krucemburku, až konečně roku 1677 byl statek Krucemburský prodán polenské vrchnosti. Že naše obec vznikla později než okolní obce, dosvědčuje její malá katastrální výměra, necelých 405 ha, zatímco Horní Studenec 606 ha, Krucemburk 1186 ha, Sobiňov 609 ha, Staré Ransko 1447 ha a Kohoutov 391 ha. Podle údajů měla naše obec v roce 1787 38 domů, v roce 1848 již 54 domů se 405 obyvateli, v roce 1890 bylo již zde 80 domů a 643 obyvatel, v roce 1911 93 domů a 730 obyvatel, v roce 1921 97 domů a 707 obyvatel a v roce 1930 120 domů a 681 obyvatel.
V roce 1848 končila funkce vrchnostenských rychtářů. Posledním rychtářem u nás byl rolník Václav Pelikán z čp.38. Od 1.ledna 1849 spravovali obce již řádně volení starostové. Prvním starostou u nás byl zvolen poslední rychtář Václav Pelikán, který řídil obec až do roku 1860. Za něho byl vysázen na obecních loukách les zvaný Kopanina. Podle archivních záznamů, kdy roku 1900 zemřel v pořadí čtvrtý starosta František Frühbauer, vdova po něm vynesla obecní archiv za stodolu a tam jej spálila. Tak byl zničen veškerý písemný materiál naší obce. Od roku 1849 do roku 1939 spravovalo obec celkem dvanáct starostů. Posledním starostou byl rolník František Novotný z čp.19. příkazem Zemského úřadu v Praze bylo 17.června 1939 rozpuštěno Obecní zastupitelstvo a jmenovaná tzv. Správní komise. Jejím předsedou byl jmenován dosavadní starosta František Novotný. Tuto funkci vykonával po celou obtížnou dobu 2.světové války. Po svobození v roce 1945 byl opět zvolen prvním předsedou Místního národního výboru. Od roku 1945 bylo zvoleno celkem deset předsedů MNV a osm tajemníků MNV. Posledním-desátým předsedou MNV po listopadu 1989 byl zvolen Jan Martinec a po komunálních volbách v listopadu 1990 byl v pořadí třináctým starostou obce Ždírce zvolen opět Jan Martinec.
Na samém konci 2.světové války byl Ždírec poznamenán největší tragédií v jeho historii. Dne 9.května 1945, kdy již byla podepsaná bezpodmínečná kapitulace Německa a 2.světová válka skončila, v poledních hodinách letadla Rudé armády provedla nálet. Výsledek tohoto náletu byl otřesný. 23 spoluobčanů ve věku od 3 do 77 let bylo zabito, 40 těžce zraněno. Ze 158 domů bylo zcela zničeno nebo těžce poškozeno 58 domů a dalších 35 domů poškozeno méně. Po náletu zůstalo 127 kráterů a nalezeno 84 nevybuchlých bomb, zničeny komunikace, poškozeny prameny ve studních, vyvrácené stromy a velké množství lidí bez přístřeší.
Část občanů neviděla další možnost života v obci, a proto se několik rodin vystěhovalo ještě v tom roce do pohraničí. Na konci roku zůstalo v obci necelých 600 obyvatel. Zbylí občané započali odstraňovat následky bombardování a pustili se do výstavby nových domů. Po zacelení ran z konce války přikročili občané k zvelebování své obce. Byl vybudován vodovod, kanalizace a místní rozhlas, sportovní, zdravotní a nákupní středisko, nová škola a mnoho dalších akcí. Všechny tyto akce, které byly prováděny až do roku 1989, byly prováděny formou brigádnické pomoci občanů zdarma.